Tvary kánoe

V článečku o vývoji kánoe jsem se lehce dotkl tématu tvarů a jejich závislosti na geografické podmínky, ve kterých se ta která kánoe používala. Buďme ale konkrétnější a podívejme se, jaké tvary to byly, a jak ovlivnily podobu moderních kánoí.
Nejmarkantnější znak, kterého si na kánoích všimneme snad jako prvního, jsou jeho špičky. Dle jejich tvaru můžeme téměř s určitostí říci, zda kmen, který je využíval obýval region s vodnatými klidnými řekami – MalecitePassamaquoddy. S řekami, kde časté peřeje zalévaly lodě, nebo si vynutily časté přenášení – OjibwayMicmacCree. Či zda musela kánoe vzdorovat vlnám Velkých jezer – Voaygerské kánoe pro kožešinový obchod.

Ovšem nejen tvar špiček určuje chování kánoe na vodě a jeho ovladatelnost. Jde o průhyb celé kánoe, označovaný jako ROCKER. Zde se setkáváme s různými variantami od extrémního prohnutí, pro maximální obratnost kánoe, až po úplně rovný kýl, kde prim hraje zejména rychlost na rozlehlých vodních plochách.

Další kategorií ovlivňující plavební vlastnosti je příčný průřez kánoe. I zde se dle podmínek vyvinulo několik základních tvarů dna. Od plochého k kruhovému.

A dále tvar boků, kde hovoříme o tumblehomeflare a straight tvarování.

Jako poslední, ale nikoli nejméně důležitý, je tvar kánoe v půdorysu. Rozeznáváme několik základních tvarů. Canadian shield – zde je kánoe symetricky tvarované ze dvou výsečí kružnice.
Maine guide – Tady je tvar ve špicích zúžený pro lepší průchodnost vodou. Takto tvarovaná kánoe také lépe prochází peřejí, chlupatou vodu nejprve prorazí a potom odstrčí směrem od sebe.
Následuje tvar symetrický freight, kdy je naopak objem špiček zdůrazněn, zejména pro vyšší nosnost. Sbírku tvarů doplňuje asymetrický freight, který se uplatňuje až v moderní době, zejména pro použití s malým závěsným lodním motorem.

Moderní otevřené kánoe navazují na původní domorodé tradice, nejlépe to snad vystihuje tvrzení produktového managera jednoho z předních výrobců kánoí v USA, na otázku zda nějak výrazně experimentují s tvary v segmentu cestovních kánoí, odpověděl: „První Národy vyvíjely tvary kánoe možná 30 000 let. Myslíte, že jsme schopni přijít ještě na něco lepšího?“
A zdá se, že tomu tak opravdu je. Nejvíce se prosazuje tzv. Allrounder, kánoe dlouhá kolem 16 až 18 stop, se středním rockerem, obvykle mírně tumblehome na řezu. Co se týče špiček. Zde je místo pro osobní preference. Od mírného zdvižení až po vysoce zdvižené po vzoru voyagerských kánoí.
Snad nejznámější allrounder je model Prospector v délce 15, 16 a 17 stop, najdeme ho v nabídce všech velkých výrobců a i řady malých rodinných manufakturek. Tvarově vychází z původního modelu Prospector firmy Chestnut canoes z Maine.

Původně publikováno na blogu Červené kanoe.

Kanoe – materiály, výroba

Kánoe můžeme definovat jako loď poháněnou jednostranným pádlem, obsazenou jedním či několika pádlaři, která je rychlá dost, aby překonala rozlehlé tišiny. Obratná a schopná odolávat vlnám tak aby uspěla při plavbě v peřejích. Lehká natolik, aby se dala přenášet kolem nesjízdných peřejí, nebo mezi toky. Aby splnila tyto mnohdy rozdílné požadavky, musí být vyrobena určitým způsobem a z určitých materiálů. Ponechme stranou tvary kanoe, kterým bych se chtěl věnovat v samostatném článečku a pojďme se podívat na materiály, které se ke stavbě kanoe používají.

Březové kanoe
Historicky nejstarší materiál je březová kůra. Používá se kůra břízy papírové betula papyrifera, kůra se sloupne ze stromu, máčí se a pak se za pomoci smrkových kořínků sešívá a připevňuje na borty, dovnitř se vkládají ohýbaná žebra z červeného cedru (thujovce), které se podkládají úzkými lamelami také z cedru. Vše se utěsní směsí smrkové smůly, sádla a dřevěného popela. Jak se takové kánoe vyrábí se můžete podívat zde :http://nfb.ca/film/Cesars_Bark_Canoe/
O tom, že se rozhodně nejedná o technologii zastaralou a nepoužívanou Vás možná přesvědčí Henri Villancourt na svých stránka: http://www.birchbarkcanoe.net/
Žebrové kánoe s plátěným potahem
Někdy kolem roku 1880 se začínají stavět první kánoe potažené plátnem, stavěné na kopytě. Stalo se tak v Maine, které je dodnes s touto tradicí výrazně spojené. Vyžádala si to zřejmě situace, kdy bylo nutné zvýšit produkci a zefektivnit ji. Svou roli v tom sehrálo jistě to, že se kánoe stává i sportovním náčiním. Kánoe se tímto způsobem staví tak, že nejprve musí vzniknout kopyto. Bývá dřevěné, s kovovými podkladovými pásy pro žebra. Na tomto kopytě se pak začne stavět samotná kánoe. Nejprve se založí vnitřní bortové latě. Na ty s přibíjí jasanová nebo cedrová žebra, upravená máčením a pařením tak, aby se docílilo výborné ohebnosti. Na žebra se přibíjí texlemi obšívka z řezané dýhy. V tomto okamžiku se kánoe sejme z kopyta a potáhne se plátnem a impregnuje nátěrem. Pak následují dodělávky. Příček, srdíček, sedaček a vnějších bortových latí. Celý proces je krásně patrný zde:http://www.dakotaexplorations.com/construction.html
Laťové kánoe
Proces stavby na ohýbaná žebra je ovšem technologicky velmi náročný. Zřejmě i pro to vznikla technologie, kterou bych označil jako stavbu z latí.  (Štráfkové kanoe, cedar strip canoe, pozn. red.) Staví se také na kopytě, ale to je výrazně jednodušší než v předchozím případě. Sestává se vlastně jen z několika nepravých žeber ustavených v ose a v určité vzdálenosti. Na tyto žebra se přibíjí latě s vyfrézovanou drážkou, které se mezi sebou lepí. Takto vzniklá skořepina se obrousí a polaminuje skelnou nebo kevlarovou tkaninou. Následují dodělávky bortových latí, příček, srdíček a sedaček. Stavební postup je rychlý a málo náročný na nářadí a dovednosti. Vhodný pro amatérskou stavbu.
Hliníkové kánoe

Začátkem padesátých let 20. stol. se začaly vyrábět kánoe z hliníku. Velkým průkopníkem tohoto materiálu ve stavbě kánoí byla firma grumman, původně výrobce letadel, které zřejmě s koncem války přebývala výrobní kapacita. Vyrábí se lisováním a nýtováním. Vzhledem k materiálu jsou vyráběny s objemnými vzduchovými kapsami ve špičkách. Hliníkové kánoe je odolné, objemné, velmi vhodné pro cesty do divočiny. V případě deformace při nárazu lze i hodně poničené kánoe vyklepat.

Laminátové kánoe
Vyrábějí se zhruba od šedesátých let. Materiálem jsou polyesterové nebo epoxydové pryskyřice a skelné tkaniny různé gramáže. Dnes i tkaniny z kevlarových nebo aramidových vláken, což výrazně spoří váhu. Občas se mezi vrstvy tkaniny a pryskyřice přidává nějaký pórovitý materiál(původně balza, dnes extrudované styreny), což zvyšuje tuhost trupu.Kánoe se staví do vnitřního kopyta, nejprve se nanese probarvený gel coat, který určuje povrchovou kvalitu a barvu kánoe, pak následují vrstvy tkaniny prosycené pryskyřicí, zakončuje se vnitřním gel coatem, který určuje kvalitu a estetiku vnitřku. Používají se různé druhy pryskyřic, některé tvrdnou při běžné teplotě, jiné je třeba tvrdit vyšší teplotou. Na hotovou skořepinu se dodělávají bortové latě, příčky, sedačky a srdíčka. Buď dřevěné, plastové nebo hliníkové.
Kompozitová kanoe
Plastové kánoe

Vyráběny v posledních cca 30. letech různými metodami. Buď natavování polyetylenových granulí a vstřikováním do rotující formy, nebo vrstvením fólií a „spékáním“ dohromady, případně se mezi fólie vkládá porézní materiál, který má obdobnou úlohu jako u laminátových lodí, zvýšit tuhost skořepiny.  n (Vrstevný plast dříve Royalex, po skončení výroby nahrazen materiálem T-formex. Pozn. red.) Po upečení skořepiny trupu se doplňují bortové latě a srdíčka, obvykle z vinylu. Některé firmy ale nabízí i dřevo nebo hliník. Dále dřevěné příčky a sedačky. Ty obvykle dřevěné vyplétané. U levnějších modelů také z vinylu.

Royalexová kanoe

To jsou zhruba všechny materiálové možnosti, které při výběru kánoe máme. Jen letmo ještě zmíním lodě nafukovací a plátěné na tyčkové kostře. Rozhodně nepopírám jejich výhody ve speciálních situacích a při převážení, ale nejsou vhodné pro kanadský styl pádlování a nakonec ani hezké.

Původně publikováno na blogu Červené kanoe

Kanoe – historie

Tak jako některé přitahují ženy krásné,
mě přitahují dálky nepoznané.
Alexander Mackenzie

Podíváme-li se do historie, nalézáme jasně patrné milníky, bez jejichž vzniku by nebyl člověk tam kde je. Pokud se zeptáte kohokoli na významný objev, vynález nebo dílo, dostane se Vám pravděpodobně odpovědi jako: oheň, kolo, hudba, škola, televize, internet, atd. dle momentální invence, nebo míry vtipnosti dotázaného. Samozřejmě nechci zpochybňovat uvedené, a jistě bychom jich společně mohli vyjmenovat celou řadu, ale rozhodně si myslím, že mezi tyto významné předěly bychom měli zařadit i objev kánoe.
Těžko říci, jak hluboko do minulosti bychom museli jít, abychom našli první kánoe. Když jsem si dělal rešerši informací pro tento článek. Narazil jsem na malby Libora Baláka, který se zabývá obrazovou rekonstrukcí minulosti na základě vědeckých, nejen archeologických, podkladů.
Čluny na jeho malbách mi velmi připomněly kánoe, jak je znám ze severu Severní Ameriky. Oslovil jsem ho, abych získal nějaké podrobnější informace. Jeho odpověď mě příliš neuspokojila, prý se jedná jen o pravděpodobnou spekulaci. Snad prý až na nějaké drobné předměty, které zobrazují pádla se nedochovaly žádné fyzické důkazy o existenci takových plavidel.
Uvažme ale podmínky, které v té době panovaly. Jedná se o dobu zhruba před 27 000 lety, o období evropských civilizací severského typu. Klima bylo chladnější než dnes, půda se nacházela ve formě permafrostu, porost měl zřejmě povahu tundry, možná lesotundry. Tehdejší člověk stavěl už trvalejší tábory, nicméně během krátkého léta pravděpodobně migroval za lovnou zvěří. Z toho snad mohu usoudit, že by se mu velmi hodila loďka na které by mohl cestovat během léta kdy řeky měly dost vody a zároveň vrchní vrstva půdy byla rozbahněná, jak permafrost rozmrzal a tedy nevhodná pro delší přesuny. Z takového člunu mohl tehdejší člověk pohodlně lovit zvířata u napajedel, nebo ryby a zároveň ho mohl použít k převozu úlovku, případně přivézt ze severu pazourek pro výrobu štípané industrie. Vzhledem k surovinám, které lesotundra poskytovala byl zřejmě k dispozici omezený výběr dřeva. Usuzuji tedy na stavbu nějakého plavidla s kostrou ze dřeva, potažené buď kůrou, nebo spíše kůží. Zároveň se domnívám, že tato loďka musela mít zhruba velikost nám dobře známého kánoe, tehdejší toky byly jistě mnohem peřejnatější a sezónně vodnější než dnes a loď musela být tedy obratná a zároveň musela umožňovat přenášení kolem nesjízdných peřejí a vodopádů. Z těch samých důvodu si myslím, že byla poháněna pádlem spíš než veslem, které je v těchto podmínkách použitelné jen omezeně.
Nás ale zajímá především kánoe kanadské. Přesuňme se spolu s migrujícími lovci přes Beringovu úžinu a navštivme zemi kánoí. Sever Severní Ameriky. Těžko říci, zda si lidé znalost výroby a použití kánoe s sebou přinesli, či zda ji vynalezli a dovedli k dokonalosti až zde. Faktem je, že v průběhu vývoje První Národy rozvinuli výrobu kánoe tak, aby beze zbytku vyhovovala jejich potřebám a surovinovým i výrobním možnostem. Výrobu kánoe jsem rozvedl v článečku o materiálech, nebudu ji tady již zmiňovat, za pozornost ovšem stojí, jak si indiáni přizpůsobili tvary kánoe konkrétním hydrologickým podmínkám prostoru který obývali. Kmeny, jako třeba Penobscot, žijící na východě kde jsou řeky s větším a stabilním průtokem stavěly kánoe s nižšími špičkami, delší a s větším objemem. V oblasti Velkých jezer se stavěly kánoe s rovným trupem a vysokými špičkami, pro vyšší rychlost a odolávání vlnám. Na místech, kde řeky měly málo vody, což si vynutilo časté přenášení, nebo byly peřejnaté, se stavěly kánoe s výrazným prohnutím trupu a vysokými špicemi, které zabraňovaly zalévání. Kanoe sloužilo k lovu, sběru divoké rýže, obchodu, válečným výpravám a samozřejmě také k zábavě.
Když přišli do Ameriky běloši, začali se novému prostředí alespoň částečně přizpůsobovat. Tak jako začali používat součásti indiánského oblečení, plodiny k pěstování, nebo třeba způsoby boje, přirozeně potřebovali i dopravní prostředek, který by uspěl v objevování té velké lesnaté země. Přejali i kánoe a s nimi jsou spojená taková velká jména objevitelských cest jako je třeba Alexander Mackenzie, Lewis a Clark, Daniel Boone atd. A ještě s jedním fenoménem je kánoe v těchto dobách spojena. Sloužila jako významný přepravní prostředek při kožešinovém obchodu.
Již kolem roku 1750 vznikaly v Qebecu první manufaktury, kde se vyráběly velké kánoe pro dopravu nákladu. Taková kánoe obsazená dvanácti pádlaři – voyagery uvezla až 2400kg nákladu. Možná jste viděli na diskovery kanálu Raye Mearse, který putoval po stopách těchto plavců, třeba jste se dostali k filmu od Billa Masona Voyageurs. Zde jsou popisováni poměrně romanticky, jako skupinka lidí, živících se pádlováním, která si zpívá do rytmu záběrů a občas si udělá pauzu na fajfku. Opak je pravdou, byly to pirátské časy, přepadávání a vraždy na portážních stezkách kvůli kožešinám byly běžná věc, stejně tak jako okrádání konkurenčních společností a zejména indiánů, kdy obchod probíhal formou barteru za mizerné pokrývky, tabák, alkohol, a nepříliš kvalitní kovovýrobu. Voyageři pádlovali často čtrnáct až šestnáct hodin denně, při přenášení museli nést balíky s kůžemi o váze devadesát kilo a samotné kánoe, které také vážilo kolem dvou set kilo. Doporučuji přečíst některou z knih, které na toto téma napsal Sigurd F. Olson. Kožešinový obchod jako takový skončil zhruba ve třicátých letech 20. století. Ovšem s v určité regulované formě existuje stále.
Docházelo k paradoxu. Během konce devatenáctého století byla kánoe na severu a západě ještě stále velmi běžný dopravní prostředek pro cesty do divočiny, kdežto v městech na východě se staly módou rekreační vyjížďky na klidné vodě parkových lagun. S postupem času se tedy kánoe proměnilo v to čím je dnes.

Původně publikováno na bloguČervené kanoe

Cesta pádla

Kudy teče voda, tam je cesta pro kánoe.
H. D. Thoreau

Když se mé kánoe dotkne vody v řece, nebo jezeře, zažívám zvláštní pocit, o kterém věřím, že mě spojuje s generacemi objevitelů, indiánů a zálesáků, napříč časem a prostorem, tisíce let zpět a tisíce mil daleko. Snad je to ozvěna genetické paměti lovců migrujících za zvěří po poslední době ledové, která nás čas od času nutí opouštět pohodlí domova a vydávat se za blízké nebo vzdálené obzory. Taková cesta může mít mnoho podob. Pro mě je nejčistší esencí cest a dobrodružství okamžik než zakleknu do plně naloženého kánoe a vydám se na neznámou řeku vstříc peřejím a tišinám. Zvu vás tedy na „cestu pádla“.

Původně zveřejněno na blogu Červené kanoe

Zimní jihočeské řekobraní

Znáte to pořekadlo „Dejte si pozor, co si přejete, mohlo by se vám to splnit!“? Já si takhle udělal sen, v podstatě recesi o výrobě dřevěnejch lodí. A pak najednou mně tahle práce zcela pohltila na dva měsíce, že jsem nestíhal ani pádlovat – a to je co říct.
Když zcela zmožen jsem s tou prací skončil, bylo potřeba trochu pročistit hlavu. A jak jinak, než na vodě. Pohled na vodočty odhalil, že teče kde co. Na sobotu se nenašli parťáci. V hledáčku byla Vltava se slibně upuštěnou hladinou Orlíka. Z Kořenska k Podoláku je to ale zbytečně krátký a navíc se tam blbě hledá pendl. Z Týna je to jen o fous lepší. Pak mně ale zaujala na mapě varianta jet po Lužnici z Bechyně a skončit až v Červené na Vltavě, odkud se dá vlakem s jedním přestupem vrátit pro auto do Bechyně.
A tak jsem dával dopoledne na vodu pod elektrárnou a horním jezem v Bechyni. Sluníčko svítilo, průtok asi 30 kubíků, no super. Po průjezdu pod klášterem a zámkem následovala přenáška dolního jezu, prakticky na soutok Lužnice se Smutnou.
Bechyně od soutoku Lužnice a Smutné

Pokračovat ve čtení „Zimní jihočeské řekobraní“

Na nafukovacím kajaku okolo Rujány

Plavba okolo Rujány mě napadla už loni, když jsem ji zčásti obeplouval při plavbě z Ribnitz-Damgarten do Lubminu.
Je to vlastně další postupný krok v mém přibližování se plavbě na kajaku po moři.
Při přípravě plavby jsem se díval na příspěvky jiných kajakářů a kupodivu jich moc nenašel. Konkrétně jsem objevil jen 1 český a pár německých. Nevím, zdali je důvodem to, že člověk potřebuje pár dní volna, dobré počasí, anebo je to naopak tak triviální, že to opravdovým kajakářům nestojí ani za námahu za pádlem natož pak za klávesnicí.
Já žádný opravdický kajakář nejsem, plavím se na nafukovacím člunu, který je spíše pro srandu, takže mě taková plavba nemůže urazit. A tak jsem se na ni vydal.
Pokračovat ve čtení „Na nafukovacím kajaku okolo Rujány“

Krumlovský maraton + prodloužená do Týna 2023

Ahoj,  letošní reportáž z už tradiční akce bude spíš fotogalerie z neděle.

O samotném závodu z pohledu závodníka napsal například Petr Smítka z oddílu SC 80 Chomutov  ZDE.

Závod jsme si taky samozřejmě užili, je to fakt velká akce, kde se postupně přechází z adrenalinu masového startu stovek lodí do vytrvalostního módu této řekněme středně dlouhé tratě.
Po konci závodu, občerstvení a odevzdání startovních čísel nás čekalo se převléknout do civilu, hydro nechat v autě a vyplout dál. V Krumlově se k nám připojil i Buchťák, který nezávodil.
V sobotu se dá do soumraku doplout tak někam za Zlatou Korunu.  Nám to vyšlo i akorát do začátku deště, který se přes noc vypršel. A v neděli ráno se vyplatí vystát a posnídat ještě za tmy a to ze dvou důvodů – jednak člověk má šanci těsně chytnout vyšší průtok od závodů, ale hlavně kvůli poetice brzkého rána na řece. Ty ranní mlhy mísící se s paprsky vycházejícího slunce za to stojí. Samozřejmě, správný vodák vyjíždějící po jedenácté hodině toto nevidí.

I vyplutí za ne úplného světla má svoji poetiku. Pokročilá roční doba má výhodu, že se na to nemusí vstávat ve čtyři ráno. Pokračovat ve čtení „Krumlovský maraton + prodloužená do Týna 2023“

Labe u Mělníka za odlivu

Po upozornění kamaráda Ekiho, že na Labi v Dolních Beřkovicích je porouchaný jez a snížená hladina jsem vyrazil, abych to okouknul, to to tady udělá.

A protože by byla škoda dojet autem až  do Mělníka, začal jsem nad oblíbeným úsekem, poslední tekoucí pasáží Vltavy pod jezem Vraňany. Tedy na vodu jsem dal ještě nad jezem, kousek od příhodné vlakové zastávky Mlčechvosty.  Odtud je to kousek k místu, kde se přetahují malé lodě ze začátku plavebního kanálu do staré řeky. Doteď byl celkem velký průtok, protože se upouští Orlík kvůli stavbě přelivů, ale v noci Povodí přiškrtilo odtok na povolené minimum. Což znamená pod jezem Vraňany v levé půlce řečiště mělčiny, ale dá se nastoupit a odplout v pohodě.

Pokračovat ve čtení „Labe u Mělníka za odlivu“

Kokotská plavba

Jenom takovou krátkou noticku si dovolím, aby to bylo zaznamenáno do budoucna.  Na druhou jde o událost při jakých se zvolává „Severní pól je dobyt!“
Zvyknul jsem si sebou vozit v autě Paddleboard, který je skladný a navíc při jízdě na něm je člověk na běžné vodě suchý, narozdíl od jiných populárních nafukovadel. Na start Berounka maratonu jsem jel okolo vodní lokality s pozoruhodným názvem. A teď se mi naskytlo jet okolo pracovně, notabene jsem se dozvěděl, že věci nabraly skluz a můžu se cestou někde zdržet. Nebylo co řešit. Šup směr Kokot!
Chobotnice
Pokračovat ve čtení „Kokotská plavba“

Vltava z Ústí

Mezi vším prázdninovým programem nastal čas na dvoudenní rodinný výpad s jedním přespáním. Z toho nemnoha, co bylo sjízdné se nabízelo logicky sjet trasu Vyšší Brod – Budějovice s možností zkrátit to jen do Boršova, což je na dvoudenní rodinný výlet tak akorát.  Takhle koncem srpna už by tam mohl být i relativní klid. 
Pak ale pad nápad vrátit se na osvědčené a stále tekoucí Vltavu z Ústí nad Labem. Nebo tedy Labe, jak se Vltavě od Mělníka zvykově přezdívá. Voda je tu furt a množství  vodáků se blíží nule.  Slovo dalo slovo, do Ústí je to kousek a už jsme takhle dopoledne dávali pod Střekovem naši flotilu na vodu.

Pokračovat ve čtení „Vltava z Ústí“