Druhý ročník Chobotničího Praha – Mělník.

Druhý ročník Chobotničího Praha – Mělník.

Loni Chobotnice vymyslel, že Praha Mělník je jen taková krátká vyjížďka a je škoda ji odbýt jen tak. A jel to natěžko s věcmi na spaní, v Mělníce na ostrůvku mezi Vraňanským kanálem a řekou přespal a v neděli vyrazil proti proudu zpět. Asi tři kilometry mezi přívozem a Vraňanským jezem si přenesl na zádech (batoh i své cedrové canoe najednou) a dojel zpět k autu do Tróji. (Článek k přečtení zde)
A to se mu tak zalíbilo, že na letošní Praha Mělník připadající na neděli vyrazil v sobotu s podobným plánem. Dojet autem do Mělníka, nechat ho tam, hodit loď na vodu zaplaťpánbůh už funkčního Vraňanského kanálu a dopádlovat do Tróji. Na můj dotaz Pane Lórenc ujedu to? ten šibal odpověděl, že když jsem upádloval na maňásku celý Východočeský maraton čítající skoro 70, tak bych tohle měl taky dát. I potkali jsme se v Tróji, přeskládali věci a lodě do pěnofoukačského Chobotničího transitu a vyrazili do Mělníka. Tam lehce překvapeni několika zákazy vjezdu a rozebraným mostem odložili auto a začali nabalovat lodě. Zapomněli jsme v Praze přeložit banjo a tak Chobotnice hbitě vytvořil balíček spojující banjo v tvrdém futrálu a židličku, hodil ho do lodě tu hodil na vodu skočil do ní a čekal na mě jako obvykle.

Tenhle rozdíl mezi startem kanoisty a kajakáře mě nepřestane nikdy fascinovat. Kanoista v pohorkách, olejovém kabátě a klobouku s liščím ocasem sedne do lodi a jede. To kajakář jakožto cákal a mokrouš dost dobře nemůže. Já jsem jel na tradičním grónském hadráku známém seakajakářské veřejnosti jako Kachna 1. Je to lovecká zbraň na lov tuleňů svazovaná z naplavených dřev lovci na míru a počítá se, že lovec se v podobné už narodil. Mě není malá, je mi dobře a její majitel Vítek Jindrle je ještě vyšší než já, ale límec končí v půli stehen, aby lovec měl dobrý kontakt s lodí prostřednictvím její hlavní příčky zvané masik. Ta je místo stehenních opěrek. Do lodi se dovnitř nevejde nic. A je cákalská, takže se do ní oblékám do vodácké bundy a neoprenu a suché věci a boty balím do loďáku, který pomocí Rokstraps přivazuji ke šňůrám na zadní palubu. A začíná tragická šou. Jezdím na groňáku cca rok a pořád se učím nastupovat a vystupovat. Pod loďák zasunu grónské pádlo, aby vyčuhovalo do boku a dělalo mi stabilizační plovák a pak opatrně sednu na zadní palubu a soukám nohy před sebe do lodi. To komplikuje geniální zařízení zvané seasock (mořská ponožka). Je to na límec nasazený nepromokavý pytel vedoucí dovnitř lodi, který odděluje prostor jezdce od zbytku lodi a vytváří tedy v lodi náhradu vzduchový vaků. Teorie říká, že při cvaknutí se nabere jen objem seasock a loď poplave. Praxe mě naučila že když si při neúspěšném pokusu o nasednutí nebo vysednutí naberu tak nevylévám loď, ale jen povytáhnu seasock a vyleju přes límec vodu z něj. Po obvyklém boji jsem nastoupil a vyjeli jsme.

Slunce svítilo a kilometry kanálu poklidně ubíhaly.

Cestou mezi Vraňany a Veltrusy jsem jednou narazil na mělčinu a poseděl chvíli na kamenech. To je obvyklý stresový bod ježdění na groňáku neboli plátnem potažené dřevěné lodi. Když totiž vidím bílou barvu nátěru, co zůstane na kameni, po kterém jsem se svezl není to pěkná představa. Co kdyby se to proškráblo až na holé plátno? A co kdyby se to třeba i trhlo? No ale loď je to skvělá, lehká poslušná a ikonická. Mám ji moc rád. A neproškráblo a neprotrhlo.Zdymadlo ve Veltrusech vynecháváme a jez překonáváme přenáškou po pravé straně (=levém břehu) přímo z vody na stěnu kanálu zdymadla a zpět do vody nad jezem.

Jedeme a počítáme čas. Za světla to nestihneme a tak si dáváme v Nelahozevsi v Maríně Vltava vývar a pizzu. Zatmíváme za skvělých červánků lehce pod komorou Dolany.

Tu překonáváme přenáškou přes hráz už potmě. Super, cca polovina cesty nás čeká potmě. Ale ona se tma nekoná. Světla nevyndaváme ze zavazadel a jedeme dál protože světel je kolem řeky spousta a světelný smog Prahy se blíží a sílí každým kilometrem. Nepříjemní jsou jen rybáři svítící nám do očí a snažící se nás oslnit abychom si všimli, že existují a nevjeli do nich. Míjíme černé bóje vyznačující v černé tmě černou plavební dráhu a směřujeme ku Praze.

Vrcholným zážitkem této plavby pro mě je překonání mého domácího jezu v Klecánkách (jsem z Klecan). Přenášíme přes ostrůvek do kanálu plavební komory a po obvyklém boji s pádlem, lodí, seasockem a přenesení kajaku na druhou stranu zjišťuji že nemám loďák. Vypadl mi z úvazu (nesundavám ho a nosím ho navázaný na palubě) patrně do vody. Potíž je že v něm jsou boty džíny, bunda a hlavně klíčky od auta, doklady, karty, … prostě všechno) Druhotná potíž je, že netuším kde jsem v kterých křakách vylézal. Propadám panice.
Loďák jsme našli. A ta adrenalinová dotace mě nakopla do posledních 8 kilometrů. Jedeme tedy na Prahu po celkově nejzdařilejším terénním nasednutí do gróňáku celé mé gróňácke kariéry. Ten darebák v pohorkách a klobouku s liščím ocasem, co nastupuje do lodi volným krokem, veze si v ní banjo a kterému sotva stačím, mi definitivně ujede v peřeji v místě bývalé trojské lávky. Chobotnici se peřej podaří obratným poskakováním z vracáku do vracáku celou vyjet proti proudu. Mě proud vyhodí ven a vrátí o několik desítek metrů zpět, a tak ve vracáku usazen na kameni rezignuju, vysoukám se do vody a jdu ten kousek do HG sportu pěšky. Na kraji kanálu ještě počkám na kanoistu, abych nechal Chobotnici vychutnat jeho triumfální ántré, kdy s lodí na ramenech a banjem v ruce dojde k ohni, odloží loď a pak jen sedne na židličku a začne hrát. Já si jdu sundat své cákalské oblečky, převlíct se do suchého, přidat dva svetry, dát cákalské oblečky schnout a pak teprve otevřít si zasloužené pivo a upéct tomu potrhlýmu banjistovi špekáček.
Takže Chobotničí Praha Mělník startuje v Mělníce! Kdo pojede příští ročník s námi? Magoři obojího počtu listů pádla hlaste se! 🙂 🙂 🙂
Tady najdete vieo z plavby: https://www.padlovani.cz/chobotnici-praha-melnik-2019-video/
A zde je následující popis Plavby 17. listopadu z Prahy do Mělníka

Odkazy

HG sport https://www.hgsport.cz/
Stanďoch http://www.seakayaker.cz/kdo-je-kdo-2-dil-stanoch-prdoch/
ROKstraps https://www.velorama.cz/rokstraps-commuter-stretch-strap/
Kachna 1 http://www.seakayaker.cz/kurs-stavby-gronskeho-kajaku/
Vítek Jindrle http://kachnakajak.blogspot.com/

Autor: Láďa Bláha z teamů Velorama, Jezdci Apokalypsy a Líný Nutrie