Už 18 let má tradici zlatokopecká akce nazývaná Přituhlo podle reportáže z prvního ročníku, kdy byla fakt fest kosa. Zakusili jsme co to je, když člověku zmrznou vejce na šutr, nebo i chleba se musí řezat pilou.
Akce je putovní, každý rok na jiném místě. Postupně začaly přibývat místa pořádání, která nebyla někde v rokli u potůčku, ale u větší vody. A potom pádlování znalí účastníci na tato většinou pěšky špatně přístupná místa jezdili lodí a používali je i pohybu po lokalitě.

Podobně to bylo i letos. Účastníci dostali kód k mapě, na které byla vyznačená složitá cesta k lokalitě. Dojeli jsme první se Chuchvalcem a po vyložení bagáže začali shánět trochu toho chrastí na oheň.

Když jsme měli ohýnek, přišla na řadu příprava večeře. Mezitím se sjížděli další účastníci akce. Teplota nebyla moc nízká, ale vším cloumal vichr, který rozběhnutý údolím tady narážel na břeh a opíral se do svahu.

Přes noc nám spadnul poprašek a sněhu a vítr se o kousek uklidnil.

Připravili jsme si snídani za zásob. Tentokrát nikomu vejce nezmrzly a špeky taky ne.

Naložili jsme postupně nářadí do lodí a vyrazili vstříc zlatým polím.
Tady si dovolím malou vsuvku o buřince z Wikipedie. Když jsem to četl poprvé, tak to bylo pro mne docela překvapení.

Buřinka (též tvrďák či bouřka) je tvrdý plstěný pánský klobouk s okrouhlým vrškem.

Tato klasická pokrývka hlavy spatřila světlo světa v roce 1849, kdy si ji v legendárním londýnském kloboučnictví Lock & Co. Hatters objednal jistý Edward Coke, údajně pro hajné na svém panství, jimž měla chránit hlavy. Malý, tvrdý a oblý klobouk opravdu výborně odolával překážkám. Říká se, že když Edwardu Cokeovi v kloboučnictví ukázali prototyp buřinky, vzal jej před dílnu, položil ho na chodník a šlápl na něj, aby vyzkoušel jeho odolnost. Klobouk tento test vydržel a zákazník si jich několik objednal. Zpočátku se buřince anglicky říkalo „coke” na památku člověka, který se zasloužil o její vznik. Později, poté, co ji v roce 1850 začala vyrábět firma Bowler & Son, získala svůj dnešní název, bowler hat.
Podle amerického spisovatele a novináře Lucia Beebeho to byla právě buřinka zvaná v Americe derby, kdo dobyl americký západ, nikoli kovbojský klobouk či sombrero. Oblíbili si ji totiž jak kovbojové, tak dělníci na železnici, protože jim nepadala snadno z hlavy za silného větru nebo když vystrčili hlavu z okna jedoucího vlaku. Nosili ji jak strážci zákona, tak psanci jako Bat Masterson, Butch Cassidy, Black Bart či Billy the Kid.
Buřinka je tradiční součástí oděvu kečujských a aymarských žen.
Od 20. let minulého století nosily buřinku, zvanou španělsky bombín, kečujské a aymarské ženy v Bolívii. Do země ji s sebou přinesli britští železniční dělníci.
Až do 60. let 20. století byla tato pokrývka hlavy symbolem londýnských burzovních makléřů a bankéřů. V současnosti ji nosí již jen důstojníci královské gardy jako součást civilního obleku. Na hlavách burzovních makléřů lze dnes buřinku spatřit již jen stěží.

OK, buřinka – pracovní klobouk. Pustili jsme se do práce na rýžování. Trochu jsme si zmapovali vzorky danou oblast a každý si našel místo, které mu vyhovovalo. S celkem slušným úspěchem se dařilo držet vizuální kontakt se zlatem, některé kousky šťastnějších až několik milimetrů.

Rýžovali jsme jen ručně na pánvích. Ale aspoň tam má prospektor přehled jaký materiál nakopal a jak se situace vyvíjí, nebo kterým směrem raději kopat.

Rýžovali jsme skoro do šera a pak se shromáždili zas okolo ohně v táboře. Po večeři krom rozpravy následovala hudebně pěvecká produkce s důrazem na zlatokopecké písně.

Třeba neprávem opomíjená píseň z drsného severu od věhlasné tramppunkové skupiny Tři čutory.

V neděli jsme v klidu ještě probrali mnohá debatní témata, uklidili místo po táboření a odpluli ke svým povozům strategicky rozmístěným na různých místech.
A už se můžeme těšit na příští setkání, zase na jiném místě, touto dobou.

Po podobných akcích bývá spousta žádostí o určení místa, kde se akce konala. Samozřejmě z důvodů zcela nezištných. A hrdě můžu prohlásit, ano, puntík v mapě nemám problém udělat a podělit se o tuto informaci. Tady přesně to bylo.