Zastavil jsem na kousku volné plochy u sjezdu ze skorodálnice a začal sundavat loď za střechy auta. Než jsem toto dokonal, zastavilo u mně jedno policejní auto a další dvě projely. Netečně, bez reakce, mají zde dost práce hlídat jestli v tom přehledném úseku nejede někdo o pár kilometrů ze hodinu víc.
Kousek chůze s lodí na ramenou po cestě a už jsem u vody. Břehy jsou strmé a hlinité a klasická směs tlejícího všeho možného a smetiště, ale nakonec se povedlo nastoupit bez nehody. Naproti ústí výpusť z čističky. Vizuálně je ta voda z čističky čistší, ale ani celek není úplně zoufalý takhle v zimě.
Na březích je řada mrtvých stromů, které z dálky vypadají jako smutná torza, ale zblízka poskytují útočiště řadě forem života včetně nutríí, které mají v patě tohoto pahýlu doupě.
Spousta stromů je popadaných do vody a projet se mezi nimi dá někdy jen obtížně, ale jde to. Z jednoho stromu co ležel napříč od jednoho břehu k druhému jsem vytáhnul zaseknutou rybářskou třpytku. Tady v té změti třpytkovat musí být solidní peklo…
Okolo vody je vidět řada stromů okousaných, nebo poražených od bobrů, ale celkově to zdá se na kvantitu břehových porostů nemá velký vliv. V pozadí za roštím už prosvítá zdejší architektonická pamětihodnost.
Zeď s patou ve vodě připomíná trochu průjezd pevností Jesofof na Labi. Zajímavá jsou různá zazděná okýnka.
Ano, je to Krňák. Opuštěné rameno Berounky, která kdysi jako svobodná divočící (terminus pro řeku, která je schopná měnit své koryto) řeka za Kazínem sledovala pravou stranu údolí okolo dnešních Lipenců a pod Zbraslavským zámkem ústila do Vltavy. Dnes těmito místy protéká Lipenský potok. Postupně přemisťovala svůj tok k levé straně údolí, kdy začala někdy v 12. století téct skrz Černošice k Radotínu. Pak uhýbala doprava meandrem ke Zbraslavskému zámku, jak ukazuje mapka z I. vojenského mapování, což je 18. století. Během devatenáctého století při povodních Berounka opustila koryto pod Zbraslaví a našla si novou trasu od Radotína okolo Lebedova zhruba tak, jak ji známe dnes. Dnes proud Berounky u jejího ústí brzdí vzdutí Modřanského jezu, ale z Kazína to Mokropes je to tekoucí řeka, která vytváří několik štěrkových prahů s peřejkami, jak jsme vyzkoušeli posledně při vánoční výpravě.
Dnes za obvyklého stavu průtok Krňákem tvoří voda z čistička, protože Lipanský potok je většinou bez vody, respektiva asi teče kdesi v podzemí terasami.
Před Zbraslavským zámkem se rameno rozšiřuje a už v něm nejsou popadané stromy.
Tady se zrovna přihodilo, že po mostě, který vede na Zbraslav šel fotograf Honza Burša, který mně vyfotil a poslal mi fotky. Děkuji.
Scenérie tu je výrazně odlišná od „horního“ pralesního konce vodní plochy.
Tady je mrtvé rameno přerušené náspem ulice k Přehradám, skrz který vede několik trubek, které zajišťují odvod vody směrem k další vodní ploše nazývané Malá Vltava.
Tak nastal čas obrátit loď k návratu. Tady někde proběhla v době husitských válek bitva u Zbraslavi, jejích pointou by bitka o přívoz.
A zase zpátka na jihozápadním konci. Celý okruh tam a zpátky má zhruba dva kilometry. V pozadí fotografie za stromy jsou vidět kamiony na Strakonické silnici.
No a šup zpátky k autu.
Zajímavý raritní zážitek to byl, ale že bych to musel vidět dvakrát…
Chobotnice