Tak jsme zase jeli krumlovský vodácký maraton. Maraton samotný podle mého dojmu se vydařil, už i skoro nebyl ulitý start, pěkně to jelo, závodniku hodně, spousta kamarádů, pokec ve Vyšším Brodě i v cíli. Ze závodu fotky nemám, na to byl moc fofr.
Ale jak už se stalo mým zvykem, Vltava nekončí v Českém Krumlově, ba ani ve Zlaté Koruně a už vůbec ne v Boršově. Takže po převléknutí z neoprenu a výměně závodního vybavení za tábornické u auta, které jsme měli připravené v Krumlově jsme jeli s Láďou Bláhou a Alešem dál.
Pod Krumlovem v tuto dobu je Vltava prakticky opuštěná. Sluníčko krásně hrálo do zad. Tedy zhruba do Zlaté Koruny, kde jsme přenesli mimo sezónu tradičně zavřený jez.
Potom už světla a tepla postupně ubývalo a když se nad hladinou objevila první mlha, usoudili jsme, že je potřeba se utábořit.
Rozbili jsme svůj tábor na blíže nespecifikovaném tajném místě a po večeři šli rychle spát, abychom nabrali síly. Předem bylo dohodnuté, že si všichni sebou bereme hamaky abychom nemuseli někde hledat rovné místo na spaní na zemi.
Ještě za tmy jsme si začali ráno dělat snídani a jakmile bylo dost světla, vyrazili jsme znova na řeku.
Louky na březích byly potažené jinovatkou a nám v lodích docela pěkně mrzly prsty. Okolo Dívčího Kamene to vypadalo, že sluníčko nad mlhou vyhraje.
Nicméně dál v údolí místo toho mlha houstla. Já mám ten úsek ze Zlaté koruny strašně rád, nejsou tu žádné jezy a voda krásně teče mírnými peřejkami. Ale když se k tomu přidá barvící s listí na stromech okolo a mlha, kdy člověk nevidí pořádně kam jede, tak to dostává úplně jinou přízračnou dimenzi.
Přenesli jsme jez v Boršově kam zrovna přijel pán v novém luxusním BMW oškrábat hráběmi listí z česlí elektrárny. Asi je to oškrabávání listí docela dobrý džob. Dál už je Vltava spíš takové koryto v regulaci, ale jako předehra k příjezdu do Budějovic se mi to líbí i tam. Jez Planá stále funguje tak, že člověk mávne pádlem mezi čidly, z elektrárny se ozve pípnutí a potom podle světelných signálu člověk čeká, až se propusť naplní a může se jet.
Jez Rožnov jsme přenesli vlevo z kanálu k elektrárně. Příště to možná zkusíme kanálem okolo Stecherova mlýna. Tady definitivně skončila mlha a začalo nás rozmrazovat sluníčko.
Láďa s Alešem končili v Budějovicích, tak jsme vpluli do Malše a tady pod Otakarovo baštou, odkud je to blízko na autobusové nádraží kluci vytáhli svojí kanadskou kánoe na břeh a Láďa jel do Krumlova pro auto.
Odbočil jsem do slepého ramena Malše, které mělo být podobně jako spousta dalších míst na řekách zasypáno ale první světová válka plány přerušila a potom k tomu už nedošlo. Takže okolo gymnázia, kláštera dominikánů a Solnice jsem dojel až k ulici Hroznová. Tady jsem musel vytáhnout loď z vody a přenést dál do kanálu, do kterého protéká voda z ramene trubkou pod ulicí.
Tento kanál se brzy napojuje na slavnou budějovickou Mlýnskou stoku. Jsou pověsti, že tady bývá málo vody, ale nevím, jestli to bylo zvýšeným průtokem od maratonu, nicméně ještě se to těsně dalo.
Co se nedalo, to bylo Ústí Mlýnské stoky do Vltavy. Tady pod silnicí, co vede na Sokolský ostrov je přes metr vysoký kolmý stupeň a těsně v ústí o kousek dál je zához z lomového kamene. Takže tady jsem zase hodil loďák na záda vzal loď na ramena a donesl vše do Vltavy. Tahle oklika přes Malší a Mlýnskou stoku byla zajímavá alternativa k výjimečně dlouhé a nezábavné přenášce Jiráskova jezu. 
Ve Vrbném už je sice plavební komora a instituce jako Ředitelství vodních cest se při každé příležitosti chlubí, jak je Vltava zesplavněná až do Českých Budějovic, nicméně to je teorie fungující pár hodin některé dny v roce. Takhle v poledne v krásném slunném dni v říjnu komora nefunguje a já musel zase všechno přenést okolo slalomového kanálu. Úsek na Hlubokou je taková regulovaná nuda, ale na konci čeká odměna v podobě výhledu na zámek Hluboká na kopci nad řekou.
Přehrada Hněvkovice, to je moje oblíbená, když už to zlo přehrad musí být, tak tahle má takovou romantickou atmosféru a když se tam povede barevný podzim a sluníčko, tak je to krása.
Tady jsem zachytil dvě z mých oblíbených zrcadlení. Vtip tohodle efektu je, že pokaždé je to jinak, podle toho z které strany svítí sluníčko a zejména jak vysoko je hladina.
Po přenesení hráze Hněvkovic už mě čekal jenom krátký úsek do Týna prostřený přenášením Jesus nedokončenou slalomovou dráhou v Hněvkovicích. Já jsem tudy nikdy nejel a vypadá to, že vody by tam bylo jen tak tak. Což se mi ale nechce zkoušet, když jsem oblečený normálně v civilu. Pod vsí už se zas začala z bočních údolí nad Vltavu hrnout mlha…
V Týně už mě čekali kluci s autem, kteří si mezitím vyzvedli opravenou zavařenou loď u Žraloka. No bylo to krásné a těším se až si tuhle kombinaci dám příště zas.
Mimochodem, když si člověk během roka dá akce jako Krumlovský maraton s prodloužením, Budějovice – Praha, nebo Pádluj o 106, Prahou přes tři jezy a plavbu 17. listopadu, tak má splutou celou Vltavu z Vyšáku do Mělníka… Tak se uvidíme na té plavbě 17. listopadu.
Chobotnice
Ahoj, neco jsi me znova pripomel, obnovil vzpominky..
Moc pěkně napsáno🙂