Jak letos radši ani nic neplánuju, tak i plánování víkendů přichází na poslední chvíli. 🙂 V pátek večer mi hází lano Láďa, jestli prý bych nechtěl jet s nějakou další skupinou na moji milou dolní Otavu. 
A tak jsme se sešli v sobotu dopoledne na plánované vysedačce u jezu v Jistci. Tam jsme různě přeskupili lidi, auta, lodě a zavazadla a dojeli do Písku, kousek pod dolní písecký jez. Vystartovali jsme se šesti loděmi, při průtoku cca 9kb a hladině v Orlíku cca 342,8mnm.
Dolním koncem města to relativně teče a pak následuje za občerstvením U Sulana bývalá přírodní slalomová dráha. Tedy kousek svižnějšího proudu se zbytky pevných překážek. Pár vracáků na cvičení s větší lodí by se tam pořád našlo. Pak už brzo začíná volej jezu Heringův mlýn, prvního ze tří těsně po sobě následujících jezů u obce Vrcovice.
Jez Heringův mlýn je trvale nesjízdný, tak jsme ho přenesli přes korunu v levé části.
Pak následuje jez U Cajsů, z kterého moc už nezbylo a dá se bez problémů projet jazykem v provalené části.
Okolo průjezdu jsou vidět pozůstatky původní dřevěné konstrukce jezu.
Poslední ze série je jez Sulan. Řeklo by se skoro nesjízdný, část výpravy s víc nóbl loděmi ho přenesla. Protože voda se tu dělí do několika míst, kudy teče křez jez nahrnutý z balvanů a za našeho průtoku tam vody kdovíkolik není. Rideři na obyč plastovkách to s nějakým drncáním sjeli a tady musím, ač krajně nerad nahlásit jednu krysu výpravy, ale docela macatou. Sice nedošlo na plavání, ale každá krysa když je na břehu sníh se cení. Prý tam byl v cestě nějaký nepatřičný kámen, nebo co a ten narušil jinak pevnou a pečlivě plánovanou a řízenou trajektorii plavidla. Tak prosím, jestli jste tam někdo pohodil takový ošklivý darebný šutr, tak si ho zase odneste. Jez Sulan býval už zatopený vzdutím Orlické přehrady, ale od povodní v roce 2002 bývá stálá hladina v Orlíku níže, jez je za obvyklých vodních stavů nad vodou a je zarostlý bujným vrbovím.
Kousek za Vrcovicemi jsme zastavili, abychom vyždímali šatstvo, kdo potřeboval, ohřáli nohy a dali si něco na způsob oběda.
Přiznávám, že servírovat rakvičky se šlehačkou a věnečky u vody na čistém porcelánu je takový trochu laciný wow efekt, když mně to ale nedá…
Doba je všelijaká, tak po rakvičkách se jen zaprášilo. Věnečky je brzo následovaly. Samozřejmě podložené kvalitními uzeninami z lokálního řeznictví.
Po chvíli plavby následuje jez Smetiprach. Svědectví praví, že zbytky konstrukce šlajsny natrhly za poslední dobu už nejednomu vodákovi tohleto, žejo, loď, no…
Rideři naší výpravy volili stopu v pravé části průjezdu a nikomu se nic nestalo.
Pod Smetiprachem řeka plyne mírným proudem a občas je za menšího průtoku potřeba vyhnout se mělčině.
Jez Jistec má zachovalou původní šlajsnu, která je navíc okořeněná asi půlmetrovým balvanem, který dělá zajímavou vlnu. Protože tady jsme už končili, tak někteří účastníci si ze šlajsny udělali kolotoč a dali ji i vícekráte. 
Tady ještě máte hejblací obrázky z jezů od našeho mistra kameramana.
Předpokládám, že o mnoho dále za Jistec už za této hladiny v přehradě proud nepůjde. Loni, kdy byl proud až na soutok s Lomnicí, tak byl Orlík ještě o pět metrů níže. Tuto zimu by měla být hladina snížená do konce března. A uvidíme, jak to bude dál, jsou avizovaná další snížení hladiny kvůli výstavbě bezpečnostních přelivů na hrázi, která by teoreticky měla začít už v dubnu. Někdy bude kvůli této stavbě snížená hladina i v létě. Kdy a o kolik zatím není oficiálně známo. Tato stavba by měla být hotová do konce rou 2025, takže do té doby se vyplatí být na pozoru a sledovat výšku hladiny, jestli nenastal čas k plavbě v původním korytě řeky na tekoucí vodě. Podle vyhlídek by měla někdy hladina klesnout až na 339mnm, což je jen o trochu víc, než při minnimu minulou zimu.
Chobotnice
Foto: Chobotnice a Láďa