Po úspěšném projektu Cedrofky II., která se ukázala být tím, co jsem si u designéra zadal, tedy rychlým singlem, schopným vézt vybavení na týden, ale i rychle jet v závodech jsem si říkal, zda nenastal čas posunout se ve vratkosti a rychlosti. Cedrofka je dlouhá 17´6“ a široká 26“. Úpravou jejího tvaru nakreslil jsem si v počítači model, který při délce 19´7“ má šířku 23,5“. Hmotnost lodě nakonec vyšla na 28 kilo.
Cedrových lodí už jsem udělal několik a chtěl jsem zkusit něco nového. Léta mne zajímaly informace o starých kajakách s papírovým potahem. To ale byly spíš lodě s dřevěnou kostrou a papírovým potahem místo plátěného. Nakonec jsem k tomu ale přistoupil po svém, s využitím tradičních technologií využívaných v divadle. Dávno před nástupem laminátu se dělaly samonosné skořepiny menších kulis a rekvizit vrstvením papíru a lepidla, dříve nějakého klihu nebo škrobu.
Vyplotroval jsem si tedy polotovary na polystyrenové kopyto, navlékl je na silnou rovnou fošnu, aby kopyto drželo tvar a opracoval ho do podoby budoucí lodě. V oblasti okrajů, budoucích bortů jsem formu o centimetr protáhnul aby se pak dal roztřepený okraj skořepiny oříznout.
Hotové kopyto jsem odseparoval, aby se na něj skořepina lodě nepřilepila. Použil jsem izolepu a polepil s ní kopyto proužek po proužku. Kopytu s jednodušším tvarem by šlo i omotat úzkou strečovou folií. Současně jsem řešil, jaký papír na stavbu použít. Je potřeba nějaký papír většího formátu, silný a čím méně hlazený, tím lepší. Což je dnes trochu problém. Chvilku mi napadlo sehnat staré výtisky pověstného Rudého práva, ale pak jsem se hluboce zastyděl, trochu si vnitřně nafackoval, že na takovém materiálu se nedá plout a pátral dál. Nakonec jsem objednal z antikvariátu štosy a štosy rodokapsů z devadesátých let. A taky všechnu zásadní dobrodružnou literaturu, v co nejodrbanějších a nejlevějších exemplářích. Seton, Verne, May, Foglar, Štorch… A v těch knihách ilustrace od Zdeňka Buriana i jiných. Z knih i rodokapsů jsem pečlivě vystříhal ilustrace. Zde bych chtěl podotknout, že jsem před akcí měl s tím značné dilema, vztáhnout ruku na knihu je samozřejmě svatokrádež, na druhou stranu použil jsem tituly a vydání kterými jsou antikvariáty zavaleny a které přes svou zásadnost jsou prakticky neprodejné. Beru to jako pomník dobrodružné literatuře, zásadním dílům která formují dobrodružného ducha.
Lepení papírových vrstev. Na lepení papíru jsem vyzkoušel na vzorkách několik různých lepidel a došel na to, že i vodovzdornými disperzními lepidly třídy D3 jsou značné rozdíly. levnější značky po namočení sice držely, ale zbělaly. Nakonec jsem objednal galonovou konev lepidla Titebond III, které vypadalo z testů nejslibněji. První vrstvu jsem lepil z ilustrací, ale obrázkem dolů, aby později byly pohledové na vnitřku lodi. Pak nastal čas pro rodokapsy. Na jednu vrstvu padly dva. Natřel jsem si vždycky štos listů, nechal zvláčnět a nasáknout lepidlem a po chvíli lepil a přihlazoval na kopyto. Maximálně dvě vrstvy denně, aby vše stíhalo prosychat. Poslední, sedmnáctou vrstvu jsem lepil zase z ilustrací, tentokrát pohledovou zvenku. Na bocích a koncích je 17 vrstev, na dně asi dvacet. Skořepina 17ti vrstev má sílu asi 2,5mm, tedy zhruba 0,15mm na jednu vrstvu. Jedna vrstva nalepit a pořádně přihladit trvala asi hodinu. Po dolepení papíru nastala pauza na prosychání, která se skrze zvraty osudu protáhla na víc, jak rok.
Když nastala konečně vhodná konstelace, zlehka jsem trup obrousil, očistil a přelaminoval stejně jako Cedrofku tenkou vrstvou epoxidového laminátu. Původně jsem si říkal, že by to mohl vydržet papír samotný, leč nakonec jsem mu takovou důvěru na našich řekách nedal. Možná kdyby se plulo opravdu jen po přehradě bez kontaktu se dnem.
Použil jsem tkaninu gramáže 180g/m2, jeden velký kus přes celou loď a pak ještě jednu vrstvu na dno. Když pryskyřice dost vytvrdla, vyjmul jsem postupně segmenty formy.
Během tvrdnutí laminátu jsem si slepil Vnější borty. Vnitřní vrstva je z bílého topolu, co jsem zrekvíroval a doma nařezal na prkna minulou zimu z úplňku a vnější je z mnoho let vzduchosuchého jasanu. Ani jedno nemělo šest metrů, tak jsem musel použít šikmé přeplátování a slepit to z dílů.
Borty jsem nalepil na epoxid a přisponkoval čalounickou sponkovačkou na široké sponky. Loď tím dost získala na pevnosti a konkrétním tvaru
Pak jsem zarovnal přebytečný papír nejdřív přímočarou pilou a pak napřesno frézkou.
Protože mám stále málo svěrek, lepil jsem vnitřní borty (na epoxid) postupně, jednu stranu a druhou. Vnitřní borty jsou z jasanu.
Zatím co tuhlo lepidlo na bortech tak jsem polepil obrázky polotovary na přední a zadní palubu. Základ je topolová překližka 4mm.
Přilepené borty bylo potřeba obrousit, ofrézovat a kam se nedostala frézKa, tak ohoblovat.
Poté přišlo na řadu broušení vnější strany lodě. Laminát byl přetřený ještě jednou vrstvou pryskyřice. Je potřeba dávat pozor, aby se člověk neprobrousil zkrz tenkou vrstvu skla. Taková místa by neměla pevnost. Po broušení následovaly dvě vrstvy epoxidového laku.
Na některé prvky jsem použil magické dřevo bezinky – Bezu černého. Mimo jiné vlastnosti má i zajímavou kresbu.
Dodělal jsem tu spoustu drobností jako šprajc, sedačku včetně uložení, vlepil paluby, obrousil a nalakoval vnitřek a mohlo se jít na zkušební jízdu.
No nebudu vám lhát, že je ta loď kdovíjak stabilní. Jo, když je užší o dva palce než Cedrofka II., tak je logicky i vratší. Ale dá se to usedět normálně.
Když jsem začal přemejšlet o jméně pro tu loď, tak jsem došel na to, že se bude jmenoavt Dobrodružství. Jednak je doslova tvořená dobrodružnými příběhy a druhak to má vztah k předpokládaným jízdním vlastnostem, zejména stabilitě.
„Rychlá, stabilní, točivá, výtlačná, hravá“ nenene, tenhle marketingový bullshit mix a mantrů výrobců lodí nebudu k té mé zkoušet psát. OK, je rychlá. Hravá, no řekněme, záleží jaká hra by to měla být. Ale rozhodně není točivá. Na otočení na rozumné ploše je potřeba kombinovat různé záběry. Nejlépe široký záběr okolo lodi a hlavně přitažení vepředu na vnitřní straně zatáčky.
Nicméně kdo by měl zájem o takovou loď, tak můžu vyrobit jakýkoliv tvar nebo rozměry lodě s použitím literatury nebo obrázků na různá témata. Infocena je cca 40.000Kč.
Držáky sedačky jsou z bílého topolu a bezinky, sedačka z bezinky a trošky jasanu.
Lem paluby a zároveň madlo na nošení je z bílého topolu.
Následuje ukázka některých obrázků z lodě. Jako první obrázek který předchází jedné z nejzásadnějších a nejcitovanějších vodáckých scén literatury.
Tady vlevo vedle kolegy Livingstona je vidět skladby na bortu lodě. jasan 6mm, bílý topol 8mm, papír 2,5mm, jasan 6mm.
Takže loď mám hotovou a můžu s ní vyrazit na vodu a zažít pořádné Dobrodružství.
Krom hodnoty příběhu obsaženém v použitém materiálu z románů Setona, Maye, Vernea, Štorcha a dalších jsem si ověřil tuto technologii. Teoreticky jsem ušetřil za cedrové dřevo, kdybych použil nějaký papír zadarmo a neutratil za knížky a rodokapsy z antikvariátu, tak by to vycházelo ještě líp. Zbytel lodi, tedy laminování, borty a další vystrojení už je stejné jako u cedrové kánoe.
Já vím, bylo těch obrázků fakt hodně, ale je to jednou obrázková loď.
Na závěr trocha hejbacích obrázků.
Chobotnice
Kus nad hrází je hladina přehražená kládama spojenýma ocelovym lanem. Žádný vysvětlení, co, žádnej zákaz, žádný plavební znaky, jediný co jsem se dočetl, tak že se nesměj chytat ryby sto metrů od hráze. 
Přehrada nejen že je krátká, ale jak je zaříznutá v pískovcovym údolí, tak je i neobvykle úzká, působí to jak celkem běžná říčka někde nad jezem. 
