Po třech letech jsme vyjeli zase na uplnej vršek upuštěný přehrady. Počasí na leden luxus, teplo, většinou slunko, vítr zaďák…
Hladina Přehrady cca 338,2mnm. Průtok cca 40kb. Škoda, o dvě hodiny později se zvedl na 60.

Pod Kořenskem proud svižně teče, občas i zašumí o kameny, nebo hrázky. Někdy může překvapit i „jedinej balvan uprostřed řeky“.

„Ďáblova propust“ – štěrková propust Nový mlýn, nájezd. V kabátu a mojí lodi jsem radši blíž nezajížděl.

Jez Nový mlýn jsme samozřejmě prohlídli.

V retardérce bylo na sjetí málo vody. Max tak drncat na pučený plastovce. O dvě tři hodiny pozdějc při vyšším průtoku už by to asi šlo.

No všechny lodě jsme radši přenesli. A slečna dcerunka že prej si teda vyzkouší toho vostrýho singla.

Jez Rejsíkov

Do debla jsme trochu nabrali. Některým lodím se vedlo lépe a jiným…

Tady někde by byl jez Horní Lipovsko, kdyby nebyl kus pod vodou a flák pod bahnem. Tady už bahno usazený z kalný vody při větším průtoku pokrejvá v mocnejch vrstvách celou nivu.
Tady někde začal slábnout proud a bylo znát začátek vzdutí přehrady.

Na Hornim Lipovsku hodil kdysi syn velikýho průmyslníka Vojtěcha Lanny mocnou krysu s prámem, na kterym cestoval, jak se to tehdy dělalo. Před utopenim ho zachránili lidé ze mlýna. O kousek níž má na skále děkovnej křížek.

Dojeli jsme na Podolsko s konstatovánim „Zas to bylo dobrý.“