Vánoční Berounka

Domluvili jsme se s Láďou na vánoční Berounku místo vánoční Sázavy, která neměla moc vody. V Berounce teklo pěkných 16 kubíků výpravu jsme pojali jako pohodovou se startem v poledne, abychom nemuseli brzy vstávat a navíc dětem tak dlouhá trasa stačí. Doma jsem zjistil, že dcerunka sepisuje z výpravy pro sebe na papír reportáž, tak jsem ji s jejím dovolením použil. Zprvu jsem váhal, ale ano, dávám to sem, protože pádlování na klidné vodě nemusí být jen maratony, nebo drsná výprava ve vichru a chumelenici, ale i kousek pohody s dětmi na sluníčku. A tento úsek Berounky je pro mnohé z nás za rohem a přitom neprávem opomíjený. 

18. prosince jsme jeli na Berounku. Celkem jsme ujeli asi 8 km. Přijeli jsme do Radotína na parkoviště, kde čekal Láďa Bláha se svojí lodí. Tu jsme dali na naše auto a potom jsme všichni naším autem jeli do Černošic a do Mokropes. Tam jsme dali lodě na vodu. Honzík jel s tátou na Cedrofce, já jela na seakayaku a Láďa na kánoi. 

Hned na začátku jsem dnem škrábla o nějaký kámen, protože jsem poslední dobou jezdila jen na přehradě a ne na tekoucí vodě.

Nepluli jsme dlouho a u skály, na které kdysi stál prý Kazín jsme si dali oběd.

Já měla karásek s Nutellou. Potom jsme všichni měli zákusek (já měla čokoládový dort, který jsme koupili na Obořišti v obchodě) a okurku. Já jsem si namazala okurku Nutellou a bylo to dobré.

Za námi byla chatičková oblast a kousek za nimi byla nějaká dvoumetrová hlava z polystyrenu. Prý někdy hrála v nějakém americkém filmu.

Potom jsme jeli dál.

Když jsme dojeli k černošickému jezu, docela jsem se bála, takže jsem zůstala pod mostem. Honzík a Láďa jeli prozkoumat šlajsnu. Láďa do ní vjel, ale teklo málo vody, takže se musel odstrkovat.

My ostatní jsme jez nakonec přenesli, za což jsem docela ráda.

Potom jsme narazili na první peřej. Láďa jel první, já za ním a taťka nás fotil. Když peřejí projížděli oni, namočili mi čepici, kterou jsem u nich měla.

Hned za ní byla další. Zase jsem jí jela za Láďou.

Potom když jsme pluli nevím kde je, byly na břehu vidět kmeny ohlodané od bobra. Nakonec jsme dojeli do Radotína.

Když jsme pluli pod lávkou, viděla jsem nějakou pižmovku a teď nevím, jestli to byla ondatra, nebo nutrie.

Hned za lávkou byla poslední, největší peřej. Nejdřív jela Cedrofka, potom já a nakonec Láďa, který fotil.

Hned pod jezem jsme vystupovali na břeh, a já to nevěděla, takže jsem se musela pádlovat když se mi konečně podařilo vylézt na břeh, který byl hodně strmý, tak jsme všechno vynesli nahoru. Byla tam hospoda, ale taková dost divná. Koupili jsme si pití a dvě sušenky. Já a Honzík i jsme čekali na lavičce a hlídali jsme lodě a taťka s Láďou jeli Láďovým autem proto naše. Když se vrátili, začali jsme nosit věci do auta.

Když jsme všechno naložili, rozloučili jsme se s Láďou a jeli jsme domů. Byl moc hezký západ slunce a svítil měsíc v úplňku, i když ještě nebyla tma. Celý den bylo hezky a svítilo sluníčko a, vůbec nebyl sníh a vypadalo to spíš jako na podzim.

Text: Léňa Baštová  Foto/video: Chobotnice a Láďa Bláha