Na poslední předvánoční víkend byla jako každej rok náplánovaná Vánoční Sázava. Ale hydrologická situace se od léta nezlepšila a proto pořadatelé změnili místo konání Sázavy na Berounku, která nějakou vodu měla a není jí tam potřeba taky. V době plánovanýho startu měla Sázava a Nespekách průtok 3 kubíky, Berounka v Berouně 18.
Tak jsme se sobotního rána sešli v základním táboře pořádajícího oddílu Tj Kotva Braník a připravili se pro společnou cestu autobusem na start. Pámbu žehnej Kotvě za tuhle službu, díky který se nemusíme starat o pendla. 
Během cesty na start do Mokropes jsme krom výkladu Honzy Šupa stihli i bleskovou návštěvu samoobsluhy v Jílovém a virtuální návštěvu cukrárny v Černošicích. V Morkejch psech mezitím už se chystali ke startu klienti půjčovny Dronte a i nějaký individualisti. Pojedli jsme něco cukroví, popili posilujících nápojů a víceméně bez nehod nasedli do lodí.
Tradiční vymóděná posádka na katamaranu…
A pár dalších jezdců, co jsem stihnul vyfotit než se peleton roztahnul zhruba od Černošic po Braník. Pozornosti singlířů doporučuju zajímavě vypadající funglovej žlutej singl od Tahe Marine.
A pak že se to nedá i na divokovodní lodi… (Při troše dobrý vůle)
No kdo nejel, tak propás hodně unikátní možnost viděl na vlastní bulvy Chobotnici na kajaku. A to se hned tak nevidí…
Tady už série tří peřejek u Radotína… Ty gumičky před límcem seakajaku jsou praktická věc. Hlavně takhle okolo vánoc…
Tenhle upgrade lávky v Radotíně mi připomněl hlášku o chlapovi co nevěřil ani vlastním kalhotům, tak nosil pásek i kšandy.
Modřanská retardérka. Obávaná nástupkyně Ďáblovy propusti, která si vybrala krvavou daň už od nejednoho z nás…
Dojezd do Bráníka…. Trasa po Berounce má tu výhodu že se končí v loděnici u aut a není potřeba čekat na odvoz autobusem.
Co bych zmínil jako velký plus, tak temný síly který působěj protivítr na vodě se asi nedoslechly o přeložení akce na Berounku a foukal západ – teda proti proudu na Sázavě, nicméně na Berounce i Vltavě krom jednoho místa to byl silnej (a teplej) zaďák, kterej nás popoháněl k cíli. Po dobu akce pršelo, ale jinde. Nu dobrý to bylo. Dokonce i nějaká krysa prý byla.
Tak zase za rok… (Na Berounce?)
a já vůl seděl doma…. Mokropsy! vesnice mýho mládí!!! biograf v hospodě u králů, a skoky ze železničního mostu do vody, a holky a kluci,všichni kámoši! je to nejkrásnější čas mýho života. No a potom to skončilo, a jen pár vzpomínek , v touze se svézt na lodi- kterou jsem neměl, tak jsem velice složitým způsobem motal řetězy přivázaných kanoí či jiných plavidel a když jsem je rozmotal, tak jsem se v noci projížděl po řece, namísto pádla prkno, a jezdil jsem tak, aby nebyla žádná vlnka, tiše, … pak jsem lodičku zase zamotal ke kůlu a mastil za babičkou Růženkou a ona říkávala: kdes byl ty kluku jeden! A dědeček mlčel, nezlobil se, byli oba tak velice milí a hodní lidé…
Attachment
Z Mokrejch psů mám i pár fotek, jen se nevlezly do článku. No třeba to vyjde odtud i za rok. Nebo kdyby ne, tak se udělat ro sebe na Berounce. Jako letos ve stejnej čas některý spřízněný seakajakáři si jeli individualisticky na Štěchovice.